A jak dostávali lidé ve středověku nahoru na hrad vodu?

Zdroj vody byl samozřejmě důležitý pro obranu a soběstačnost hradu. Na skále ve výšce téměř šest set metrů nad mořem to byl samozřejmě zásadní problém. Lidé ve středověku už však byli inteligentní a vyřešili dopravu vody důmyslným systémem. Dešťovou vodu sváděli pomocí kamenných žlabů vytesaných ve skále do jedenáct metrů hlubokých "cisteren". Z nich pak přelévali vodu do kamenného „trychtýře“ z boku hradu. Odtud se voda rozváděla po celém hradě. Pravděpodobně kromě hladomorny, jejíž část se dodnes také zachovala. 

A teď, jak je to tedy s tím jménem...

Přestože byl hrad vybudován na příkaz císaře Karla IV. a zprvu na jeho počest pojmenován Karlskrone = Karlova koruna, toto jméno se mezi českým lidem neujalo. Proto hradu zůstal název podle jména kopce a buližníkové skály, na níž byl vybudován, Radyně.

Duchové hradu a tajemné sklepení

Záznamy o tom, že se lidé v 16. století Radyně báli, patří do skutečné historie, ale už předtím si o svém vrchu vyprávěli strašidelné zvěsti. Například o pokladu, který si tu zakladatel hradu Radim uschoval a na tom místě se občas objeví plameny. Jiná pověst tvrdí, že poklad je schovaný v železné truhle v základech hradu, ale je nedobytný, poněvadž ho hlídá černý velký pes. Kdo se k němu přiblíží, toho pokouše. Všechny ty báje a pověsti mají původ u bájného zakladatele hradu. Jen na jeho jménu se nějak neshodneme. Takže jednou je to rytíř Raden, jindy Radin, Radim nebo podle Hájka Radouš. Nejznámnější báje vypráví o tom, jak si do svého sídla přivedl krásnou dívku jako manželku. Byl to nesmírně bohatý zeman, který své bohatství získal díky kouzelnému předmětu nalezenému v místních lesích, ale jeho vzhled se člověku moc nepodobal. Měl znetvořené uši a zuby, zato byl velmi bohatý. To ušní znetvoření muselo být nepředstavitelně velké, neboť sám nesnesl pohled na synka, který zrůdné uši podědil. Pohled na ně ho jednou tak rozzuřil, že dítě sprovodil ze světa shozením ze strmých skal pod hradem a s ním i matku, která ho bránila. Díky truhlám plným zlata si vždy nějakou novou mladou ženu našel a vždy se s ní dokonce oženil. Radoušovým snem bylo dítě, které by vypadalo jako člověk, ale nedařilo se. S každou ženou se jeho potomek podobal jemu. To Radouš nedokázal přenést přes srdce a vždy ženu i dítě čekal ten samý osud jako předtím. Stalo se tak šestkrát. Protože byl bohatý a rytíř, nikdo ho za ten vražedný čin nestíhal. Mohl proto žít na hradě dále. Jednoho dne se rozpoutala velká bouřka, blesk uhodil do hradební věže a rozbité zdivo se na něj sesypalo a uvěznilo ho v temném sklepení. Jiná verze pověsti uvádí, že se Radouš údajně koncem života poučil, že vzhled není na světě to nejdůležitější a začal konat i dobré skutky. Údajně v konání dobra pokračoval i po smrti, kdy se na Radyni začal objevovat jako duch. 

Poklady bohatého zakladatele hradu Radyně zůstaly na hradě, ale hlídá je černý, velký a zlý pes. Přesto je však možno si z nich nabrat hrst zlata nebo dukátů. Samozřejmě je k tomu potřeba důkladná dávka osobní statečnosti a odvahy, ale jinak to není těžké, jak se lze dovědět z přesného návodu k získání pokladu: Vezmi černou slepici a bílou křídu a vydej se o půlnoci do hradu Radyně. Před místem, na kterém spatříš velkou černou truhlici, na které leží černý pes, nakresli křídou okolo sebe kruh, pak černou slepici předhoď tomu psovi. Než ji pes rozsápe, můžeš si nabrat z pokladu, kolik uneseš a stihneš. 

Když se hrad Radyně změnil ve zříceninu, přece jen ještě stačil posloužit jako přechodný útulek pěti mladým rytířům a jejich sestře, kteří, neví se proč, přišli o své otcovské sídlo. Osud jim přivedl do cesty syna místního kolomazníka, Hanuše. Hanuš byl údajně synem černocha a bělošky, proto měl tmavou pleť. Byl to člověk nevzhledný, se zlýma očima ve tmavém obličeji. V jedné nedaleké vesnici provedl nějaký zločin a vesničané jej chtěli na místě popravit. Pět bratří a sestra ho však zachránili a schovali na hradě. Hanuš se však zamiloval do oné dívky, a tak ho bratři po čase z Radyně vyhnali. Hanuš se vrátil ke svému povolání kolomazníka – rozvážel na trakaři po vesnicích kolomaz. Avšak po celou tu dobu přemýšlel, jak by se bratrům pomstil. Jednou byli bratři na lovu a sestra jim vyšla naproti. Potkali se na palouku pod rozlehlým dubem a poněvadž byl krásný podvečer, užívali si volných chvil. Když na chvilku na palouku zavřeli oči a zdřímli si, objevil se tu Hanuš. I popadl sekeru a nic netušícím mladým mužům začal rozdávat smrtelné rány. Tak ubil čtyři a pátého tak zranil, že pozbyl vědomí. Pak kolomazník uchvátil dívku, hodil ji na svůj vozík a chtěl ji unést. V tom okamžiku se však před ním v nadlidské velikosti zjevil duch, svým dechem ho srazil k zemi a na věky proklel. Dívku tak zachránil a jejímu zraněnému bratru rány zacelil. Ten duch, to byl sám rytíř Radouš, který takovými skutky činil pokání za své vražedné hříchy. Zato Hanuš kolomazník rytířem prokletý od té chvíle bloudil po kopci, do hradu nesměl, přes den neviditelný, avšak dobře slyšitelný, musel vyvolávat, jak to činil zaživa: kolomaz, kolomaz! V noci se však zjevoval, a to byl ten důvod, proč se nikdo na Radyni neodvážil. Dodnes prý bloudí po hradbách s trakařem. 

Má Radyně nějaký vliv na obchod s nemovitostmi?

Kupodivu, má! Sama majestátnost hradu láká nejen ke koupi nemovitosti v jeho okolí, ale také s výhledem na něj. Otázku: "Nemáte něco s výhledem na Radyni?", slyšíme od našich klientů poměrně často.

Každý klient, který vybírá nemovitost pro své budoucí bydlení, pečlivě posuzuje okolí nemovitosti a lokalitu, ve které se nachází. Plzeňsko je plné zajímavých lokalit, které se pyšní nejedním „nej“, a jednou z nejžádanějších poslední doby je právě mikroregion Radyně. Malebná, kopcovitá, příměstská oblast na okraji Plzně, protkaná řekami Úslavou, Úhlavou a Radbuzou, nad nimiž se majestátně vypíná právě Radyně. A nejde jen o romantiku místa, lokalita je výborně dostupná z městského okruhu a dálnice D5 na Prahu a Rozvadov. Starý Plzenec, město položené v údolí mezi Radyní a Hůrkou, je vzdáleno od Plzně deset minut jízdy autem nebo autobusem. A vlakem jste v Plzni za 15 min na hlavním nádraží! To samé platí o dalších obcích mikroregionu jako je Losiná, Šťáhlavy, Štěnovice, Nebílovy, atd… Občanská vybavenost těchto obcí je dostatečná a atraktivitu lokality ještě zvedlo vybudování obchodního a zábavního centra Olympia Plzeň v březnu roku 2004. Od té doby jsme zde zaznamenali rozsáhlý prodej pozemků nejen ke komerčnímu využití. Okrajová část města se začala rychle rozvíjet a následovala i další výstavba rezidenčních a komerčních projektů, která probíhá dodnes.